O Sokole obecně
Další odkazy na Sokol

OD HISTORIE AŽ PO SOUČASNOST (rok 2010) SOKOLA LIBUŠ

Počátky činnosti tělocvičné jednoty Sokol Libuš, spolku dobrovolně sdružujícím většinou mladé občany, lze dělit na několik časových období, souvisejících s rozvojem osady, která byla součástí obce Kunratice, kde byl Sokol založen již v roce 1894. Svědčí o tom mimo jiné i tehdejší název tohoto spolku: „Tělocvičná jednota Sokol v Kunraticích – Libuši“ , který je také uveden na vyšívaném historickém praporu z roku 1899 a tehdejším spolkovém razítku.
Libušský Sokol, který byl činný od r. 1912 jako „odbočka“ Sokola Kunratice měl však samostatnou cvičební a společenskou činnost pod vedením vlastního výboru. Pořádal různé tělocvičné i osvětové besídky, společenské akce, divadelní hry apod. V době svých počátků vlastnil též svoji knihovnu, která obsahovala 120 knih.
Nejprve se cvičilo po 2 roky v hostinci „U Hertlů“ na Jalových Dvorech, následně v sále hostince „U Novotných“ v č.p. 1, jak bylo tehdy zcela běžným zvykem a nutností, za zcela skromných podmínek.
V období 1. světové války byla v roce 1915 činnost odbočky zastavena. Z bojišť této, 4 roky trvající války, se nevrátilo několik libušských členů Sokola.
Avšak již počátkem roku 1919 v osvobozené vlasti – Československé republice, byla činnost obnovena a na ustavující slavnostní valné hromadě, konané 9. února 1919 bylo prohlášeno její osamostatnění. Činnost byla rozšířena o divadelní sbor, který obohacoval společenský a kulturní život v obci při příležitosti různých oslav výročí apod., konaných v místě i okolních obcích. Dne 21. 9. 1919 se např. tehdy již samostatná jednota Sokol Libuš zúčastnila oslav 25. výročí založení Sokola v Kunraticích, kde cvičilo 14 dorostenek a 3 družstva na nářadí v počtu 28 cvičenců z Libuše.
Následující rok se opět zúčastnila libušská jednota slavnostního otevření sokolovny v Kunraticích, kde se uvedla cvičením prostných, na bradlech a ve skoku o tyči.
Rovněž vlastenecké povinnosti byly jednotou plněny, neboť 16 členů na základě vyhlášené sokolské mobilizace se dne 13. 6. 1919 hlásilo k odvodu, za účelem obrany slovensko – maďarských hranic, jako součást II. slovenského praporu sokolského.
V roce 1927 získal libušský Sokol koncesi na provozování „biografu“ v témže sále, kde se cvičilo.
Na jaře roku 1929 byla zahájena výstavba vlastní sokolovny na tehdejším katastru Kunratickém při silnici do Písnice dle projektu známého arch. F. Krásného. Již v červnu téhož roku byla pořádána slavnost „dosažení rovnosti“ stavby s osazením pamětního kamene v průčelí budovy, do něhož byly vloženy některé pamětihodnosti jednoty se zakládací listinou. Počátkem německé okupace byl kámen z bezpečnostních důvodů omítnut. Obnažen a vyjmut byl v průběhu rekonstrukce sokolovny v létech 1976 - 1978 a dosud na své místo vrácen nebyl.
Ačkoliv je neuvěřitelné, pravdou je, že již dne 13. 10. 1929 byla sokolovna slavnostně otevřena, tj. po pouhých 6 měsících výstavby. Slavnostní projevy přednesli zástupci župy, obce, bratrské jednoty kunratické a další blahopřání k úspěchu přednesli zúčastněné spolky místní i přespolní. Slavnost otevření byla zakončena první veselicí trvající do ranních hodin dne příštího. Tolik říká záznam….
Stavba sokolovny si vyžádala 650.000,-- Kč, z valné části krytých půjčkami. O výstavbu dodnes moderní a dokonale funkční budovy se zasloužili pro věc sokolskou prodchnutí členové jednoty za vedení pro výstavbu zřízeného stavebního družstva a správního výboru. Všichni pracovali na stavbě zcela nezištně a mnozí z nich poskytli své majetky zárukou pro poskytnutí půjček.
Součástí oslav otevření sokolovny byla při příležitosti výročí osamostatnění republiky 28. 10. 1929 vysazena před sokolovnou lípa, pojmenovaná „Masarykova“. Na jaře roku 1930 byly vysazeny další 3 lípy na počest Tyrše, Fügnera a plukovníka Švece, hrdiny čs. legií v Rusku.
Již v prosinci roku 1929 byl v sokolovně zahájen provoz biografu, jehož finanční přínos sloužil částečně k pokrytí půjček.
Je samozřejmé, že získáním vlastní sokolovny se cvičištěm, byť z počátku neoploceným, byla činnost jednoty ve 30. létech podstatně rozšířena po stránce tělocvičné, ale také obohacena o možnosti pořádání kulturně-výchovných a společenských akcí. Sokol, jako čelný spolek v obci byl pořadatelem všech tehdejších vzpomínkových oslav historických událostí českého národa a republiky s pořádáním průvodů obcí k pomníkům padlých libušských občanů – vojáků a legionářů z období 1. světové války.
V rámci činnost jednoty byly několikrát v roce pořádány žákovské besídky, tělocvičné akademie a hudební vystoupení.
Zvláště aktivní byl divadelní odbor, který jak uvádí záznam, v průběhu roku 1934 dokázal nastudovat a „sehrát“ neuvěřitelných 9 divadelních her!
Dodnes jsou také pamětníky vzpomínána každoroční veřejná cvičení všech složek na cvičišti, vždy tradičně zakončená taneční veselicí. Tato veškerá a pestrá činnost byla konána nejen za účelem prezentace Sokola v obci, ale také s cílem finančního zisku. Tehdy žádné dotace a podpory ze strany vyšších složek Sokola nebo státu nebyla a jednota byla zatížena úvěrem, který bylo třeba splácet.
Samozřejmá byla aktivní účast při sletových vystoupeních ve 20. a 30. létech, především na X. sletu v roce 1938, který se již konal v předvečer 2. světové války a okupace naší republiky hitlerovským Německem. Činnost ČOS a jejích tělocvičných jednot a tedy i Sokola v Libuši byla zastavena v dubnu 1941 výnosem Zemského úřadu. V sokolovně bylo v průběhu dalšího období okupace provozováno pouze kino a nějaký čas i sportovní činnost pod vedením protektorátní organizace, která se nazývala „Kuratorium pro výchovu mládeže“. Komu a jakým účelům měla tato výchova sloužit, není třeba zdůrazňovat.
Po skončení 2. světové války (1939-1945), po porážce nacistického Německa, byla již v průběhu května 1945 obnovena veškerá činnost Sokola v Libuši v rozsahu neméně pestrém, jako před válkou. Všeobecné nadšení ze znovunabyté svobody po 6-leté okupaci, bylo velkou motivací i pro spolkovou práci v Sokole.
Již v roce 1945 se konalo první poválečné veřejné cvičení, byla oživena činnost divadelního odboru a cvičily všechny složky.
V létech 1946-47 byla provedena přístavba prostorného jeviště, které je v současné době využíváno jako malá tělocvična.
Tato sokolská všestranná aktivita, která bohužel trvala pouhé 3 roky, skončila tak jako ve všech skutečně sokolských jednotách, XI. Všesokolským sletem v roce 1948.
Po politickém únorovém převratu a nastolení totalitního komunistického režimu, byl Sokol – ČOS jako národní a vlastenecký spolek postupně rozpuštěn a prakticky zlikvidován. Název „Sokol“ byl politicky zneužit v rámci „Sjednocené tělovýchovy“ zcela řízené státem prostřednictvím Státního výboru pro tělovýchovu a sport a posléze organizací ČSTV. Tehdejší vedoucí představitelé ČOS, jano např. starosta Antonín Hřebík, ústřední náčelnice Marie Provazníková a další, odešli do emigrace. Mnoho jich bylo v padesátých létech vězněno a mnozí se již nevrátili.
Také život tělocvičné jednoty Sokol v Libuši byl v průběhu dalších let pozměněn vnějšími politickými zásahy, vnucením do zmíněné sjednocené tělovýchovy, prověřováním členů na spolehlivé a nespolehlivé, a tím prakticky utlumen. Akční výbor „Národní fronty“, jehož úkolem bylo provádět politická hodnocení občanů včetně rozhodování o jejich osudu, vyloučil z jednoty celou řadu „nespolehlivých“ členů. Některým, s označením „buržoazní třída“, byly zestátněny majetky a s rodinami vystěhováni mimo obec. Jiní byli postiženi odebráním majetků s ponecháním bydlení ve svém domě. V Libuši byla takto postižena řada majetnějších rodin, většinou členů Sokola, protože Libuš byla obcí obchodníků a živnostníků zabývajících se výkrmem a obchodem husami. Dnešní starší generace členů Sokola pamatuje nadějné, avšak velice krátké oživení snah o obnovení Sokola i v Libuši v průběhu 1. poloviny roku 1968, v období tzv. „pražského jara“ .
Tehdy byl ustaven přípravný výbor Sokola, složený vesměs z původních činovníků jednoty. Bohužel tyto snahy skončily vstupem „spřátelených vojsk“ a následné normalizační období s postihováním nepřízpusobivých vrátilo vše do více jak původního stavu na dalších 20 roků.
A co se odehrávalo po celých 40 roků v naší sokolovně?
Samozřejmě, že zcela uzavřena nebyla. Byla všech a nebyla nikoho, tak jako celé socialistické hospodářství. Sloužila místnímu JZD také jako sýpka obilí, Místnímu národnímu výboru prostřednictvím Osvětové besedy, potom byla pod názvem DSO Slavoj využívána odboráři n. p. Drůbežářských závodů a posléze byla vlastněna ČSTV pod vypůjčeným názvem „Vesnická tělovýchovná organizace Sokol“. V průběhu celých 40 roků byla sokolovna také jediným místem v obci, které sloužilo k nezanedbatelné propagaci socialismu promítáním tendenčních filmů po roce 1948. Pořádaly se zde taneční zábavy, plesy, politické oslavy, veřejné schůze a zasedání MNV a občas i divadelní představení pod patronací místní Osvětové besedy. Našlo zde posléze umístění i loutkové divadlo, které bylo „zestátněno“ po roce 1948 současně s celým majetkem, jedné z libušských rodin. V roce 1999, na přání potomků původního majitele, bylo v pořádku protokolárně navráceno.
S_BudovaB.jpg Dlužno říci, že ku příležitosti celostátních oslav sjednocené tělovýchovy, nazývaných dle sovětského vzoru „Spartakiády“, jejichž účelem byla propagace falešných úspěchů socialismu, za povinné účasti školní mládeže, armády, Svazarmu a dalších organizací, dospělí členové zde nacvičovali, mnozí za účelem zlepšení svých kádrových posudků a výhod z toho plynoucích. Objektivně je třeba uvést, že na přelomu 70. a 80. let se ujal správy nad sokolovnou a činnosti v místní tělovýchovné organizaci Sokol kolektiv občanů, kteří si uvědomili svoji zodpovědnost k tomuto, v té době státnímu majetku a realizovali zde pomocí státní dotace ústřední vytápění, přístavbu budovy, oplocení pozemku a některé další stavební práce.
Po politickém listopadovém převratu v roce 1989, valnou hromadou, která se uskutečnila již 7. ledna 1990, došlo nejen ke zvolení nového výboru Sokola v Libuši, ale rovněž bylo jednomyslně odhlasováno začlenění jednoty do obnovené Československé obce sokolské s registračním číslem 013, na což jsme oprávněně hrdi. O oficiální navrácení a přiznání majetku jsme však usilovali mnoha nelehkými jednáními a dokazováním oprávněnosti našeho požadavku s vedením ČSTV a jeho právníky, téměř 2 roky.
S_BudovaZ.jpg První léta po obnovení sokolské tělocvičné jednoty v Libuši jsme se zaměřili na cvičební činnost všech kategorií žactva a dalších aktivit sportovní všestrannosti. Výsledkem tohoto úsilí byla účast našich 125 cvičenců na XII. Všesokolském sletu v roce 1994 na velkém strahovském stadionu, který se uskutečnil po dlouhých 46 letech přerušení činnosti Sokola. Naši cvičenci se účastnili rovněž XIII. Všesokolského sletu v roce 2000 a XIV. Všesokolského sletu v roce 2006.
V roce 1997 se naše sokolská jednota, na základě rozhodnutí valné hromady, začlenila do sokolské župy Jana Podlipného (dříve nazývané Středočeské – Jana Podlipného), pod jejímž organizačním a metodickým vedením i nadále pokračuje v úspěšné všestranné činnosti.
V uplynulých létech bylo nezbytné věnovat také péči a nemalé finanční prostředky údržbě a celkovému stavu budovy. Byla provedena plynofikace vytápění a celá řada stavebních úprav zásadních i údržbového charakteru – do r. 1999, které si vyžádaly zhruba 2 miliony korun, přibližně z 1 poloviny krytých dotacemi a 1 poloviny z prostředků vlastních, převážně získaných z pronájmů kancelářských prostor a tělocvičny. Na podzim roku 2002 byla provedena rekonstrukce a výměna střešního pláště na budově sokolovny v části nad jevištěm a na podzim roku následujícího byla zrealizována a dokončena rekonstrukce a výměna střešní krytiny (pálené tašky Bramac-Max) na zbytku budovy sokolovny. Bylo provedeno vložení tepelné izolace do stropních konstrukcí. V létě roku 2004 byly vymalovány interiéry sokolovny a v roce 2005 byly dokončeny nátěry veškerých oken budovy sokolovny. V roce 2006 – během měsíce července a srpna proběhla oprava podlahy – kompletní repase parketových vlysů v tělocvičně a přísálí. V roce 2008 byla provedena rekonstrukce vody a kanalizace na pánských a dámských WC a sprchách v přízemí budovy včetně osazení nových zařizovacích předmětů. V měsících 05 až 06/2009 byla provedena rekonstrukce vodovodní přípojky a vodoměrné sestavy na přívodu studené vody do objektu sokolovny, která byla v havarijním stavu. Při této rekonstrukci byly rovněž zrekonstruovány sprchy a WC v suterénu budovy. Na tyto akce jsme obdrželi část financí formou daru od MHMP a mohli jsme tak zrealizovat.
DipLib08.jpg 28.3.2009 převzala naše jednota ocenění "Nejaktivnější jednota v roce 2008 v kategorii Předškolní děti II" a putovní pohár.
V r. 2009 se m.j. konal již 3. ročník projektu "Sokolení", jehož cílem je představit co nejširší veřejnosti prostředí sokolovny a sportovní aktivity vhodné pro všechny věkové kategorie, které nabízí tělocvičná organizace Sokol ve svém bohatém sokolském programu. Jedná se o sportovně - zábavnou akci.
Ve cvičebním roce 2009/2010 má naše jednota 425 členů včetně dětí. Kromě tradiční cvičební činnosti všestrannostní, zdravotní a rekreační, působí zde závodní formou oddíl odbíjené mužů a žen.
Výbor jednoty spolu se cvičitelským sborem klade důraz na cvičební činnost tzv. všestrannosti, především žactva všech věkových kategorií, neboť si je plně vědom, že péče a výchova žactva je životně důležitá pro budoucnost jednoty. Zajištění činnosti nejen po stránce cvičební a sportovní, ale především hospodářské, vyžaduje značné starosti a úsilí stávajícího výboru. V současné době probíhá přestavba venkovního cvičiště.
PoharPD.jpg DipLib09.jpg 27.3.2010 převzala naše jednota putovní pohár a ocenění "Nejaktivnější jednota v roce 2009 v kategorii Předškolní děti II".

Na závodech sokolské všestrannosti 20-22.4.2012 získal Martin Vlk zlatou medaili za plavání v kategorii ŽÁCI II. a Jan Kučerák zlatou medaili za atletiku v kategorii ŽÁCI I, Denisa Šulcová bronzovou medaili za atletiku v kategorii ŽÁKYNĚ II.

CO JE SOKOL

Sokol je nejstarší tělovýchovnou organizací v České republice, která vznikla již v roce 1862 a brzy se rozšířila do celého světa. Jeho posláním bylo od začátku přispívat k všestrannému rozvoji člověka po stránce tělesné i morální a působit tím na povznesení celé společnosti. Svým vlasteneckým zaměřením měl Sokol silný vliv na formování národního cítění a jeho téměř 150letá historie je odrazem pohnutých událostí v Evropě.
Základní organizační jednotkou Sokola jsou tělocvičné jednoty, které se sdružují do sokolských žup. Ústředím je Česká obec sokolská (dále jen ČOS). Sokolská organizace nabízí všem zájemcům rozsáhlý program pro využití volného času. Umožňuje zvýšení fyzické zdatnosti tělovýchovnou a sportovní činností všestranného a speciálního charakteru, ale také účast na kulturním a společenském životě sokolských jednot. Právě toto spojení je pro Sokol typické.
Program Sokola je otevřený a přístupný všem novým směrům. Již přes sto let se zabývá tím, co se dnes nazývá „sport pro všechny“. Tzv. sokolské cvičení probíhá v oddílech všestrannosti, kam docházejí cvičenci bez rozdílu věku a kde se uplatní i méně obratní a zdravotně handicapovaní. Sokolské prostředí působí i na rozvoj kladných morálních vlastností a radost přináší též činnost v kolektivu. Činnost cvičitelů řídí metodicky i organizačně náčelnictva mužů a žen ČOS. Patří sem i rozsáhlý úsek pobytu v přírodě a turistiky, jehož tradice sahají v Sokole až do dvacátých let.
Pohybově nadané jedince sdružuje Sokol ve více než 1800 sportovních oddílech v 60 druzích sportu. Mládež i dospělí zde dostávají možnost účasti na sokolských i veřejných soutěžích a získávají výkonostní třídy i mistrovské tituly. Již dnes jsou v řadách sokolů také mistři světa a Evropy. O tento úsek se stará odbor sportu ČOS, který také dbá, aby byly metody a formy trenérské práce na výši doby. O výchovu cvičitelů a trenérů pečuje v Sokole Ústřední škola České obce sokolské. O morální působení na cvičence a zájmovou činnost společenskou a kulturní pečují cvičitelé, trenéři a vzdělavatelé.
Sokol usiluje o to, aby se tělovýchova a sport staly součástí životního stylu a každodenní potřebou našich občanů. Sokol tak má v životě národa své nezastupitelné postavení.

SOKOL JE …

Další odkazy na Sokol